† 03. 12. 2011 | kód autora:
Mb6
Boloňský psík (Bolognese)
Odborné publikace uvádějí, že boloňáček je vážné až klidné povahy. Je to pejsek velmi přizpůsobivý, vhodný i pro začínající majitele. Lze s ním běhat agility, provozovat tanec se psem i canisterapii, ale klidně bude jenom domácím mazlíčkem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bolognese; fr.: Bichon Bolognese; čes.: Boloňský psík, Boloňáček
Země původu:
Itálie
Historie:
Toto plemeno pochází původem z Itálie, stejně jako např. maltézský psík, italský chrtík, neapolská doga apod. Není jasné, jak toto vzniklo, ale předpokládá se, že křížením maltézáčka a malého bílého pudla. Boloňští psíci byli známí již v odobí starověkého Říma. V 11. a 12. století bylo toto plemeno velice oblíbené a v renesanci patřilo mezi nejoblíbenější dary. Tyto pejsky vlastnily např. Marie Terezie, carevna Kateřina II. a madame Pompadour. Na obrazech slavných malířů jako Tizian, Goia, Carpacia atd. jsou vyobrazení pejsci, velice podobní boloňáčkům (není jisté jestli to nebyl třeba bischon frise, se kterým se v té době ještě hodně zaměňoval). V roce 1882 byl v Itálii zřízen registr, kde se zapisovali čistokrevní chovní psi. Po válce zůstal boloňský psík už jen u jediného chovatele(Maria Persichiho), který toto plemeno zachránil před vyhynutím. Po roce 1979 se manželé Bonannovi rozhodli pokusit se o rozšíření chovu. Jelikož ovšem většina z papírových pejsků měla závažné vady, hledali pejsky bez průkazu původu, zato odpovídající standardu. A tak se jim po několika letech podařilo chov opět obnovit.
Zakladatelkou chovu tohoto plemene je u nás paní Hildegarda Kuběnová, která si v roce 1987 přivezla svou první fenku Amandu von Dato.
Popis:
Boloňský psík je na první pohled zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý chmýřovitě načechranou srstí bílé barvy. Je kvadraticky stavěný tzn. jeho výška v kohoutku se rovná jeho délce. Lebka je mírně vejčitého tvaru, spíše plochá v horní části, délka lebky je o trochu delší, než délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v kohoutku, a výrazný stop. Nos je ve stejné linii jako nosní hřbet, při pohledu z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý. Délka čenichu se rovná 2/5 délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé a duhovka tmavé barvy. Uši jsou vysoko nasazané, dlouhé a visící, v místě nasazení dosti pevné, mírně odstávající od hlavy. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.
Výška v kohoutku:
pes - 27 až 30 cm.
fena - 25 až 28 cm.
výška u psů pod 25 a nad 33 a u fen pod 22 a nad 32 je závažná vada, vyřazující z chovu
Délka trupu je stejná jako výška v kohoutku.
Váha:
Boloňský psík váží od 2,5 do 4kg.(pokud si svého miláčka nevykrmíte)
Ocas:
nesen v oblouku nad hřbetem
Srst:
Středně dlouhá(okolo 10cm), po celém těle, nikdy nepřiléhá, na tlamě kratší, připomínající "afro", přiznaná barva je čistě bíla, bez skvrn nebo jiných odstínů bílé.
Charakter:
Boloňský psík je veselý, milý, přítulný a roztomilý společník, je to hravý a lehce přizpůsobivý pejsek. Je odvážný, podnikavý, poslušný a velmi učenlivý, dokáže se naučit spoustu pěkných kousků pro pobavení. Je to takový domácí šašek a klaun. Nekouše a není agresivní. K cizím lidem je nedůvěřivý, spíše rezervovaný, avšak svou rodinu bezmezně miluje. Rád se proběhne po zahradě, ale nepohrdne ani procházkami a to klidně i dlouhými. Nikdy však sám, vždycky v doprovodu svého páníčka. Miluje společnost dětí, ale přizpůsobí se klidně i starším lidem. Pro svoji úžasnou povahu si vysloužil přezdívku "antistresový pes".
Péče:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Pokud je srst pevnější, stačí česat 1x týdně, jemnější variantu je dobré česat alespoň 1x za dva dny. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Je velmi důležité udržovat čisté oči, zabrání se tak nadměrnému slzení a tím i nežádoucímu zabarvení srsti v jejich okolí. Chloupky v uších je třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné zastříhávat a to hlavně v zimě. Boloňský psík však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i nevelkých rozměrů.
Průměrná délka života:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 - 15 let
Využití:
Společenský pes
Zařazení podle FCI:
skupina IX. Společenská plemena a toy
sekce 1 Bišonci a příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu
FCI standard:
196 / 20. 4. 1998 / GB
Datum publikace originálního platného standardu:
27. 11. 1989
Oficiální zkratka v ČR:
BP
† 03. 12. 2011 | kód autora:
Mb6ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Beagle; čes.: Bígl
PŮVOD:
Bígl (Beagle) je plemenem vyšlechtěným v Anglii ve 14. století. Vznikl křížením loveckých psů zajícovitých a starých anglických loveckých psů, Je určený k honu zajíců, lišek a různé zvěře. Po několik století byl Bígl (Beagle)chován v Anglii na královském dvoře a využíván ke štvanicím ve smečkách. Začátkem 20.s toletí se dostal také do USA, kde se stal velmi populárním. V současné době je plemeno rozšířeno po celém světě
POPIS:
Bígl (Beagle) je statný a kompaktně stavěný lovecký pes, dávající dojem kvality, ne však hrubosti. Je to veselý lovecký pes, jehož základním úkolem je lovit především zajíce. Je smělý, s ohromnou aktivitou, životní sílou a odhodláním. Je pohotový, inteligentní a velmi temperamentní. Je také přívětivý a čilý, bez náznaku útoku či bázlivosti.
Hlavu má dosti dlouhou, silnou, ne však hrubou. Lebka je mírně klenutá a mírně široká s nepatrným vrcholem. Nos je široký, preferuje se černý, nižší pigmentace je však u světle zbarvených psů povolena, chřípí jsou dobře otevřená. Oči má tmavě hnědé nebo oříškové, dosti velké, nijak hluboko posazené ani vypouklé, jsou dobře oddělené, s mírným a přitažlivým výrazem. Uši má dlouhé, na koncích jsou zakulacené, natažené vpřed dosahují téměř k nosu, jsou nízko posazené, visící půvabně a uhlazeně u lící. Krk je dostatečně dlouhý, mírně klenutý, s malým lalokem. Tělo má rovné a vyrovnané, bedra dobře vyvážená. Ocas je statný a mírně delší, je vysoko posazený, nesený zvesela, ne však v zakřivení na záda, je dobře osrstěný, zvláště na spodní straně. Přední končetiny má rovné, lokty pevné, výška od země k loktu je asi polovina jeho výšky v kohoutku. Zadní končetiny má pevné a svalnaté. Tlapky má těsné a pevné. Pohyb a chůze jsou volné, s dlouhými kroky předních končetin a s charakteristickým vyhazováním zadních končetin.
VÝŠKA:
Bígl (Beagle) má v kohoutku 33 až 40 cm.
VÁHA:
Bígl (Beagle) váží v rozmezí 8 až 14 kg.
SRST:
Bígl (Beagle) má krátkou, hustou a vodě odolnou srst. Jsou uznána všechna zbarvení, kromě játrového. Koneček ocasu je vždy bílý.
CHARAKTER:
Bígl (Beagle) je živý a pohyblivý, nikoliv však nadmíru temperamentní pes, který se nejlépe cítí na honu, doma a na návštěvách. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Je přátelský, milý a nenáročný. Bígl potřebuje hodně pohybu, nesmíme však zapomínat, že pokud narazí na stopu, bývá problém ho odvolat a nezřídka mizí na celé hodiny, neboť miluje probíhání "sám pro sebe". Vyžaduje proto od útlého mládí důslednou výchovu v přivolání. Má sklon k tloustnutí. Vyznačuje se výborným zdravím, malebností a inteligencí.
Bígl (Beagle) je živý, čilý a veselý, s velmi společenskou povahou. Je také ostražitý, někdy však dosti svéhlavý. Při lovu je odvážný a vytrvalý. V rodině je velmi spokojený.
PÉČE:
Bígl (Beagle) potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu kontrolovat a čistit ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bígl (Beagle) se průměrně dožívá 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes určený k nahánění zajíců a králíků ve smečce.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. – Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BEA
ČÍSLO STANDARDU:
161/ 24. 07. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987
